Den 2. – Konečně v Norsku

Ráno vstáváme brzo a přesouváme se na první odpočívadlo, kde připravíme snídani. Dále už míříme za dnešním cílem, návštěvou Lillehameru. Po přejetí hraničního mostu do Norska se však začíná navigace občas ztrácet. Je to způsobeno překotnou výstavbou dálnice, která je ovšem velmi kvalitní, zvláště na naše poměry. Jedinou vadou na kráse jsou norské rychlostní limity. Na dálnicích je maximální povolená rychlost 100km/h:-(. Od Osla je to ovšem ještě horší. Silnice je tu stále kvalitní, ale už pouze běžná okreska s maximální rychlostí 80km/h, což docela uspává.
Po několika hodinách jsme konečne na místě a začneme zkoumat parkovací automat. Netušíme zda Lørdag je sobota nebo víkend, ale naštestí nám kolemjdoucí poradí, že sobota a v neděli se neplatí. Stoupáme ke zdejší dominantě, skokanským můstkům, které se tyčí nad městem. Nahoru vyjíždíme lanovkou. Přece jen pohled na to množství schodů mě lehce vyděsí a stále se dá vymluvit na únavu z dlouhé cesty. Výhled ze skokanské věže je naprosto úžasný, celé město s přilehlým jezerem máme jako na dlani a karta na foťáku se začíná pomalu plnit. Dolů už sejdeme po schodech a cestou k autu ještě projdeme centrum města. Teď už jen stačí najít místo na nocování.
Po prozkoumání mapy se rozhodujeme sjet z hlavní cesty a cca 20 km za Lillehamerem přejet řeku. Máme štěstí a tato taktika je korunována úspěchem v podobě nádherného velkého placu přimo u řeky. Dle několika stanujících skupinek je vidět, že se jedná o oblíbené místo a jak později zjišťujeme za sousedy máme českou výpravu cykloturistů. Jsme pozvání k ohni kde si poslechneme pěkně zahrané i zazpívané písničky a objevujeme zákeřnost slunce v norsku. I když je stále hodně světla, je pozdě večer a čas jít pomalu spát, zítra nás čeká konečně pořádný výlet.